Když se vracím k tomu, čím vším mě osobně METAMORFNÍ TECHNIKA obdarovala, jako první mi přichází to, že radikálně změnila můj přístup ke svému tělu a celkově k jeho vnímání..
Už samotná aplikace MT vede k postupnému zklidnění toho, komu je aplikována. Tím, že člověk sedí minimálně hodinu v klidu, má plnou pozornost toho, kdo mu tuto techniku aplikuje, a navíc přijímá a vnímá velmi příjemné doteky a „hlazení“ reflexních zón páteře na chodidlech, rukou a na hlavě, se učí být přítomný a uvědomovat si své tělo a to, co se v něm děje.. Co je pro něj dobré, a co ne..
Mnoho mých klientů a přátel, kteří absolvovali, minimálně, 1. fázi deseti aplikací se shodlo na tom (a většina z nich hned na základě první aplikace), že si díky tomu přišli na to, že si do té doby své tělo vůbec neuvědomovali, a ani se ho vědomě a s láskou nedotýkali. Prostě mu nedávali, žádnou pozornost.. A nebyly to jen ženy, ale i muži, kteří k tomuto pochopení došli.
A podobně začátky mé praxe s MT zapůsobily i na mě. Vše mě vedlo k tomu, abych začala ještě více vnímat své tělo než před tím a já tyto impulsy následovala. A jak jde čas, intenzita mého propojení se svým tělem se stále prohlubuje a to má i velmi uzdravující vliv na všechny oblasti mého života..
Pochopila jsem, jak jen já ovlivňuji stav svého těla tím, jakým způsobem přemýšlím, že jedině já jsem zodpovědná za to, jak se cítím a v jakém stavu se právě teď moje tělo nachází.. Toto zjištění mě vedlo k rozhodnutí, že:
„Ať se děje cokoli, obejdu se bez toho, že bych sobě a svému tělu působila jakoukoli bolest a bez toho, že bych z čehokoli dělala problém.“
Postupem času jsem si vytvořila určité rituály (které se stále vyvíjejí), při kterých věnuji čas a plnou pozornost jen a jen svému tělu. Vědomě se ho dotýkám (ať už při nanášení těl.mléka po koupání, nebo při automasáži), jsem v tu chvíli plně s ním.. Skrze dotek, ale i třeba tanec si uvědomuji každou jeho sebemenší část a její důležitost.. Věnuji se jen jemu a vnímám úctu a vděčnost k němu za to jak úžasně funguje, i když mu já těma „blbostma“, které se mi občas honí v hlavě dávám dost zabrat.. Vnímám tu posvátnost toho všeho a to, jaký je dar, že tu v tomhle těle můžu být.. Protože bez těla by to tu prostě nešlo..
Přestala jsem brát všechno to, co pro mě tělo dělá (jak někdy maká na 200%, aby to všechno utáhlo), jako samozřejmost. Uvědomila jsem si, jaký je dar, když tělo funguje.
Postupně jsem se propojila se svým tělem tak, že jsem na něj trvale naladěná a jasně vnímám, co potřebuje, aby mu bylo fajn, abych ho, v rámci možností, co nejméně zatěžovala. Tím nemyslím jen to, že vnímám co dávat na něj (krémy, obklady, oblečení atd), ale i do něj (jaké potraviny mu dělají a nedělají dobře). To znamená, že jsem přestala podléhat všem těm informacím odkudkoli, co je a není zdravé.. Moje tělo ví, co mu dělá dobře, a já jsem s ním propojená natolik, že rozumím tomu, jak mě vede a s důvěrou jeho impulsy následuji. Řídím se zkrátka svojí intuicí a je mi fajn..
Výsledkem je to, že až na nějakou občasnou drobnůstku, kterou jsem schopna během krátké chvíle uzdravit sama (protože už hned vím, čím jsem si to způsobila), jsem zdravá. A to, po těch všech fyzických a psychických problémech, které jsem měla intenzivně zhruba do svých 35 let, je pro mě velikánská odměna a dar, a také potvrzení že cesta, po které jdu je pro mě ta pravá…
S láskou DJ